Bajmin svět snů na Blog.cz

   Podzimní ráno vyprovází Bajmu do školní budovy s dvěma rozlehlými postranními křídly, vystavěnými v gotickém slohu. Za masivními dveřmi se zvedá široké schodiště, vedoucí do prvního patra. Klenutou chodbu lemují z levé strany dveře do jednotlivých učeben, a z pravé strany, okna a nástěnky. U jedné z nich se Bajma zastavuje a se zájmem prohlíží dětské kresby. Po očku přitom sleduje protější dveře, kde má následující hodinu vyučovat. Jsou pootevřené. Slyší hlas staršího muže, který zde první hodinu procvičoval matematiku. Nechce rušit, a tak trpělivě vyčkává na zazvonění, jež ukončí probíhající přestávku.

   Žáci ostatních tříd zatím brázdí dlouhou naleštěnou chodbou. Vyučující konečně odchází. Za ním se ze dveří derou známé postavičky. Dvě usměvavé dívky se zastavují před Bajmou,hlasitě zdraví a vyzvídají: "Dobrý den paní učitelko, co budeme prosím dělat v dnešní hodině?" "Nechte se překvapit," s úsměvem se jim dostává krátké odpovědi, se kterou jsou zjevně spokojené, a odcházejí směrem k toaletám.

   Ozývá se zvonění. Přestávka končí. Chodba utichá a dveře učeben se postupně zavírají. I za Bajmou cvakla klika. Stojí na stupínku u katedry, a vítá se, se svými malými svěřenci. Těm již v mladých hlavičkách bují nápad na dnešní hodinu. Chtějí se podívat do zakázaného, pravého křídla školní budovy, kde studují jejich starší kamarádi. Bajma se na chvilku zamyslí, a souhlasí, neboť ani jí se nelíbí zákaz vstupu do prostor, kam bez potíží mohou pokročilejší žáci. Vždyť jsou všichni studenti jedné školy! Proč by neměli znát celou budovu, která je pro ně jakýmsi druhým domovem?! Z jakého důvodu musí čekat, až povyrostou? Nyní je ta pravá chvíle. Školou vládne hluboké ticho a klid.

   Pětadvacet malých průzkumníků se pouští dlouhou chodbou na tajnou výpravu. Po pár krocích se zastavují před starým schodištěm, klesajícím do podúrovňových prostor budovy a vedoucím k dalším šatnám a učebnám. Netrpělivě a s jistou nervozitou, čekají na povel své učitelky. "Teď!" ozve se tichem rozechvělý ženský hlas. Děti, jako když střelí do hejna vrabců, se s dupotem řítí po schodech. Probíhají dlouhou chodbou a dalším točitým schodištěm se dostávají k masivním dřevěným dveřím. Bajma pospíchá za nimi a snaží se je utišit. Z míjených učeben však na šramot z chodby nikdo nereaguje? Jakoby zely prázdnotou? Dost možná, že dnes starší žáci odjeli na školní výlet?

   Po chvíli již postávají malí průzkumníci uvnitř nejtajnější a nejzakázanější prostory v celé školní budově. Nesměle obhlížejí rozměrnou místnost, kterou tmavá klenbová chodbička dělí na dvě části. Vlevo se rozbíhají chlapci. Tato část kdysi sloužila jako tělocvična. Hoši pohybem víří prach z podlahy i prastarého cvičebního náčiní. Tichem se nese radostné výskání. Děvčata opatrně stáčí své kroky vpravo. Nejprve trochu ostýchavě nahlížejí do druhé části mohutné místnosti, která dodnes slouží jako sklad odložených školních pomůcek, dětských výrobků a dekoračních materiálů. Nadšeně se pouští do přehrabování krabic. S úžasem objevují i některá svá dílka, vyrobená v hodinách pracovních a výtvarných činností. Bajma postává nad trojicí dívek a nabádá je k pořádku: "Děvčata, posbírejte prosím ta žlutá kolečka a vložte je zpět do krabice. A též vysypaná modrá písmenka a mráčky!" Vyjevená očka nechápavě vzhlížejí ke své učitelce. Do úklidu se jim mnoho nechce. Raději by se probírala dalšími poklady. Nakonec se však přinutí i do méně příjemné práce.

   Sklad je zakončen záhadnou boční kaplí, či chrámovou lodí. Kromě Bajmy si toho nikdo z přítomných nevšiml. V jejím středu se vypíná do výše zvláštní strom. Statné větve mohutné koruny prorůstají střešní krytinou i štíhlými vitrážovými okny, a derou se na denní světlo. Mnohokrát dívka, žáci i kolemjdoucí pozorovali záhadnou dřevinu z vnější části budovy. Všem se tajil dech nad mysterií neobvyklého úkazu. Nikdo netušil, odkud přesně vyrůstá. Natož, jak vypadá v celé své kráse. Žádný obyčejný smrtelník neměl, a nemá dodnes ponětí, za jakým účelem tu vlastně byla kdysi vysazena.

   Bajma svolává dívky k sobě. Hlasem plným tajemna prozrazuje, že to, co ony zde mohou dnes spatřit, neviděl před nimi žádný student této školy. Levou ruku přitom pozvolna pozvedá vzhůru ke košaté koruně. Následně upozorňuje zvědavé oči na hluboce zvrásněný, objemný kmen a vzdušné kořeny zapletené do sebe jako háďata.

   Uprostřed výkladu je překvapuje vousatá postava asi padesátiletého muže, oděná v tmavomodrém zimníku. Stojí mlčky za jejich zády a naslouchá. Bajma ustrne v půli věty. "Co tu děláte?" ptá se neznámý s vážným výrazem ve tváři. "Vy musíte být odbornicí přes botaniku a velmi zručná na počítači, což tato věda vyžaduje," dodává již příjemnějším tónem profesor zdejší školy. Dívá se upřeně na vylekanou dívku. Ona jej sice nezná, ale ví, že zde dlouhá léta vyučuje. "Ne, to ne! Já nejsem žádný odborník a na počítači ovládám jen základy," odpovídá se studem Bajma. Malé žákyně mlčí a sledují rozhovor. Zato chlapci v tělocvičně halasí. O nečekané návštěvě nemají nejmenší tušení. "Jak jste se sem vlastně dostali?" ptá se muž opět přísněji. "Bylo odemčeno," hlesne tiše Bajma. "Tímhle?!" zvyšuje hlas profesor a zvedá nad hlavu šperhák, vytvarovaný z drátu. "Nevím," odpovídá dívka, "musíme se zeptat dětí" a ponouká děvčata směrem ke dveřím. Samozřejmě. Bajma ví, že odemčeno nebylo. Klíč vlastní pouze ředitel školy. Jako pedagog však nemůže vzít vinu na sebe, a nesmí ani přiznat svoji podporu dětem k zakázanému poznání. Hrozila by jí ztráta zaměstnání.

   Zpět do hlavní budovy přecházejí školním parčíkem. Od bočního křídla se záhadným stromem vede k hlavnímu vchodu širší kaštanová alej. Hnědé listy podzimních stromů ulpívají na dláždění. Žáci kráčejí mlčky ve spořádaných dvojicích a Bajma s profesorem za nimi. Muž cosi povídá, ale dívka zahalená do dlouhého kabátu jej nevnímá. Očima sleduje špičky svých černých lodiček, jak se snaží vyhýbat výkalům psů u okraje cesty. Hlavou jí běží bláznivé myšlenky. "Hlavně, aby si podivné kličkované nevšiml muž po mém boku. Ta ostuda!" Nebo: "Mám s ním navázat známost, když mě Jan nedávno opustil? Problém je v tom, že není můj typ. Ničím mne nepřitahuje. Jednalo by se jen o známost z rozumu." Navíc, kdyby zjistil Bajminu neodbornost v biologii a počítačové gramotnosti, jistojistě by se za ni styděl. Na škole jsou daleko inteligentnější a zručnější kolegyně.

   Bajma raději zůstane sama. Možná, že se k ní za čas Jan vrátí.

- záhadný strom se stal dobrým příslibem budoucnosti Bajmina manželství a sdílené lásky. Žádné vášnivé milostné románky, jež by narušily její city k partnerovi. Záhada (stromu) předznamenala, že zhruba o tři měsíce později ji doběhly starosti o cizí lidi i příbuzné, jež ji prosili o pomoc. Bylo to upozornění na budoucí nepříjemné povinnosti a překážky, aniž by je dívka předpokládala.

- vousatý muž upozorňoval Bajmu na obtížnou životní situaci. V té se ocitla zhruba po čtyřech měsících od výše zmíněného snu. Vše dopadlo přesně podle varování. Dívka se dostala do těžké životní zkoušky se svou rodinou, z níž nemohla po několik dnů najít správné východisko. Okolnosti ji vyvedly z míry natolik, že se nedokázala chovat a myslet normálně. Hrozící rozpad manželského svazku zachránil výše zmíněný "strom".